Zlativky

Z Moje Biologie

• Latinsky Chrysophyceae
• Většinou bičíkoví (volní, kolonie), někdy tvoří amébiodní stélku ve slizu.
• Žijí převážně ve sladkých vodách.
• Živí se mixotrofně.
• Buňky jsou většinou nahé nebo ve schránce, složené z chitinu nebo celulózy. Ta není nikdy spojena s cytoplazmatickou membránou, ani se neúčastní dělení. Buňky z ní mohou vylézt, a pak si vytvořit jinou, což dělají při rozmnožování. Někdy tvoří křemité šupiny.
• Mají dva bičíky. Jeden hlavní, ten má na sobě dvě řady mastigonemat (vlášení) a v přechodné zóně (místo, kde přestává být obalen membránou) má ztlustlinu. Druhý bičík má vlášení jednoduché (jedna řada mastigonemat) a na bázi (ukotvení bičíku v buňce) je fotoreceptor přiložený ke stigmatu (červená skvrna v prohlubni chloroplastu), ten obsahuje fotosensitivní protein retinal. Bičíky mají čtyři tubulární kořeny, které jsou spojeny pomocí rhizoplastu (příčně pruhované kontraktilní vlákno) k buněčnému jádru.
• Mají obvykle jeden nebo dva chloroplasty. Ty jsou obaleny, mimo klasických dvou membrán, ještě membránou endoplazmatického retikula. V tomto případě nejde u primární symbiózu jako například u rostlin ale o sekundární (předek Chrysophyceae nefagocytoval sinici, ale už eukaryotickou buňku – řasu, z které si udělal chloroplast).
• Mezi endoplazmatickým retikulem a membránou chloroplastu je síťovitá struktura, která se nazývá periplastovité retikulum (k čemu slouží nevíme, jako u většiny obskurních organel).
• Chloroplastová DNA (cDNA) je v prstencovitém nukleotidu (to je zbytek jádra předka chloroplastu).
• Thylakoidy jsou po třech a tvoří prstencovitou lamelu.
• Zlativky mají specifická barviva. Mimo chlorofylu a, mají chlorofyly c1 a c2,β-karoten (červené) a fukoxantin (žluté, díky kterému mají svůj název).
• Zásobní látky jsou chrysolaminarin a olej a polyfosfátové granule, nazývané volutin, a jsou uloženy mimo chloroplast v cytoplazmě.
• V jejich buňkách můžete pozorovat i pulsující vakuolu, která má osmoregulační funkci.
• Diktyosom je další speciální organela, která vytváří slizový obal v palmelových (slizových) stádiích. Je složena z nenápadných váčků, které postupně přirůstají (nejmladší jsou u jádra, nejstarší u membrány). Obsahují amorfní (beztvaré) glykoproteiny.
• Dalším tělískem, který se podílí na výrobě slizu jsou mukocysty. Ty jsou uloženy pod povrchem buňky.
• Jinými, ještě záhadnějšími tělísky, jsou tzv. discobolocysty, to jsou vymrštitelná tělíska pod plasmatickou membránou, jejíž funkci neznáme.